Dokonalý chlap

5. června 2015 v 22:34 | Nikoll |  by Nikoll
Poslední dobou mám opravdu ubíjející pocit, že jsem si nic neužila, nedávno jsem oslavila 22. narozeniny.
Nepoužila bych přesně slovo oslavila, protože já vlasatně nic nazapíjela. ANi narozeniny, ani maturitu, zkrátka nic.
Jediné co věčně dělám, je to, že trávím téměř veškerý čas v práci, kterou nenávidím, ale aspoň mohu říc, že jsem schopná se o sebe postarat a nepotřebuji k tomu chlapa.
I když samozřejmě, co si budeme povídat, ten život s chlapem je mnohem lepší než bez něj.

A to i přesto, že jako sangvinistická cholerička, mám doma samozřejme introvertního flegmatika. Ale ať je můj chlap sebe tišší, nemohu mu upřít, že mě prostě miluje.
Je sice pravdou, že není jediný, ale je jediný, kterého miluji já. Možná za to může ten jeho okouzlující úsměv, možná smysl pro humor a nebo dokonce smysl pro romantiku.

Ale s největší pravděpodobností za to může prostě jen fakt, který je v každém vztahu důležitý, a sice to, že nám to neskutečně šlape v posteli...protože ten chlap má ptáka dělanýho přesně pro mě, jako by mi ho někdo vyrobil na zakázku.

Dosáhne s ním přesně kam má a jako další bonus, je to chlap, který touží jen potom, abych si sex užila hlavně já. Takže zatímco já mám za sebou vždy minimálně 4 orgasmy, on se mi plně věnuje dál.

Ten chlap miluje orál, a ne, nemyslím tím, že miluje když mu ho kouřím já. Samozřejmě, že to má rád, ale mnohem radší je, když může způsobit slast on mě.

A i když mi v posteli stačí, víc než dost, řekl si, že je to málo a koupil i hračku. Bože, jak rád si on se mnou hraje. S hračkou nebo bez ní, v posteli, na gauči, ve vaně či v kuchyni.
Mému dokonalému postelovému bohovi stačí, že vidí moji slast, jak mi svítí oči, jak se mi zvedá hrudník při přívalu další slasti.

Můj chlap mě zkrátka miluje,
i když sem tam mě spíš jenom tvrdě šuká.
 

Dan se zbláznil

26. června 2014 v 18:00 | Nikoll |  by Nikoll
Nemám slov.
Je to dva dny co za mnou přijel Dan, že si potřebuje promluvit. Docela mě to vyděsilo, a když přijel byla jsem opravdu zvědavá co z něho vyleze tak důležitého, že mi to nemůže napsat SMSkou.
Když jsme se usadili v kavárně, podíval se na mě a zeptal se: "Jak vážný je to mezi tebou a Lukášem?" No co mu na tohle mám říct? Jak vážný to asi může být, když jste s někým 18 měsíců a máte ho opravdu rádi?
"Proč?"
"No řekni, myslíš, že je to láska na celý život?" o co mu sakra jde? Opravdu jsem začínala být zmatená, nevěděla jsem, kam směřuje. Takovou dobu se mnou nemluvil, právě proto, že jsem zadaná a teď se ptá na tohle?
"No já si myslím, že by mohla, mám ho vážně ráda."

Zklamání v jeho očích bylo opravdu nečekané. "Proč se ptáš?"
"Já..už bych se chtěl usadit, a rád bych se usadil s tebou. Pamatuješ ten barák? Tak ten momentálně dávám dohromady a už opravdu chci vážný vztah."

Když mi řekl tohle, chtělo se mi brečet. Ten dům jsem si pamatovala, byl hezký, kousek za Prahou, ideální pro rodinu, s malinkou zahrádkou a mezi ostatními domy - žádný paneláky.
Kdyby mi tohle řekl před 2 lety, vůbec bych neváhala, ale takhle mi jen udělal neskutečný zmatek v hlavě. Jistě, že ho mám pořád ráda, ale ne tolik jako Lukáše.
Opravdu nevím, co ode mě čekal? jenže tak hezky a upřímně jako ten den, jsme si spolu nikdy nepopovídali.
Mám pocit, že to myslí vážně, opravdu se chce usadit a upřímně jsem měla trochu radost, když mi řekl, že mě má rád, a chtěl by se usadit se mnou. Ale tahle nabídka přišla hrozně pozdě!

Když jsem nad tím vším přemýšlela, s Danem by se můj život přiblížil tomu, co jsem vždy chtěla. Narozdíl od Lukáše nemá Dan problém s Angličtinou a tudíž by bylo mnohem snažší naprosto vše. Navíc je to krásný chlap, podporuje mě v mých snech a nechce abych se jednou zahrabala někde v kanclu, ale abych dělala práci, co mě bude opravdu bavit.

Lukáš taky chce, abych dělala v lepším případě práci, která mě bude bavit, ale je pro něj hlavní, abych prostě něco dělala.

Další faktor je věk, Mě je 21, Lukášovi bude za měsíc 29 a Danovi letos bylo 37. Mám strach, že s takovým rozdílem by to neklapalo.

Co se ale týče mého vztahu s Lukášem, mám opravdu strach, že to jednou stroskotá na jeho babičce, pro kterou jsem naprosto nepřijatelná. Kvůli Lukášovi snesu hodně, ale jednou bouchnu a nejsem si jistá, jestli bude stát za mnou nebo babičkou.
A co pak? Dan na mě rozhodně čekat nebude a není se čemu divit, je to chlap, který by mohl mít každou. Má barák, peníze, je krásnej.
A Lukáš? Krásnej, bez peněz, vyhlídka malérů v kombinaci s jeho bratrem.

Jsem naprosto bezradná, ačkoliv Lukáše neopustím, nejsem si jistá, jestli si to nebudu jednou vyčítat.
Připadám si, jak kdybych ani nežila svůj život, ale hrála v nějakém debilním filmu. Do takových situací by se totiž normální ženy dostávat neměly...

20-ka na krku

22. května 2013 v 10:28 | Nikoll |  by Nikoll
V podstatě všichni mají maturitu za sebou. Pak jsem tady já a Ev. Nás teprve čeká opravná zkouška z biologie, den po Eviných narozeninách, takže si jistě umíte představit, jak asi budeme vypadat. Konečně 20 je velký číslo, kterému jsme se snažily vyhnout.
Hold se nám to nepodařilo a tak stárneme a stárneme. Mám strach, že jednou budu jedna z těch žen, co odmítají přiznat skutečný věk.
Takže vyhlídky do budoucnosti? Nijaký.....Ať žije naše milá učitelka biologie.
Nikoho, ale opravdu nikoho totiž nezajímá, že nás nemá ráda. A už vůbec ne nás.

Ale proč se pořád stresovat blížící se zkouškou? Připomínám, že máme dvacítku na krku, a já jako vždy si to odbydu první, což mě neuchrání Eviných pošklebků. No tak bude chvíli mladší než já, no tak bude mít chvíli ještě devatenáct. No a co?
Důležitý je to, že vím, že mě stejně za pár dní dožene :P

Ozvu se, až bude po první oslavě. :)

P.S jen doufám, že to bude oslava v našem starém stylu :)
 


Posraná biologie

30. dubna 2013 v 10:44 | Nikoll |  by Nikoll
Titulek mluví za vše, tudíž bych už nic psát nemusela, ale to bych nebyla já :D
takže žádná matura, kvůli naší "úžasné" učitelce biologie, jediné co je na tom pozitivní je to, že máme už od 19.4. volno a já ho většinou trávím nad Biologií a učím se, nebo se spíš snažím učit, na reparát v červnu.
Při tom stejně vím, že mě ta ježibaba stejně nepustí, ale umět to musím, až se nechám přezkoušet od někoho jiného :D
No tak uvidíme c z toho bude :D

Je toho moc

9. března 2013 v 13:08 | Nikoll |  by Nikoll
Najednou se to nějak nakupilo, maturita se blíží a já si jsem čím dál víc jistá, že se k ní letos nedostanu. Minimálně z Biologie mám stoprocentně jasna. Ale je mi to najednou nějak jedno, dostavila se jakási nostalgická nálada, díky níž nic neřeším.
Jsem jen ráda, když se vrátím domu k Lukášovi, se kterým mám čím dál tím větší pocit, že s ním chci zůstat už na furt :D
Je to směšný, o to víc, že to říkám zrovna já, jenže jakmile ho vidím nebo na něj jen myslím, vím, že on by byl ten pravej na všechno. S ním jsem schopná i přemýšlet o dětech (a já byla přesvědčená, že děti nechci). Možná na tom má podíl i jeho rodina, se kterou vyjímečně vycházím. Jeho mamka s přítelem, jsou prostě skvělý....:)
A co ten náš hafan?
Ten se začíná dostávat do puberty a začíná lést na nervy i mně :D
A to je opravdu co říct, protože já jsem si ho vlastně vyřvala :)


Nová jizva

25. ledna 2013 v 10:28 | Nikoll |  by Nikoll
Jsem zpátky doma z nemocnice a jsem spokojená....sice jsem malinko omezená tou malinkou jizvou, ale je to mnohem lepší než tehdy. Tentokrát to nebolí ani z poloviny tolik co minule, takže kdybych mohla, skákala bych radostí :D
Fajn je i to, že jsem schopná se sama obléknout a kdybych náhodou nebyla, tak vím, že je tu pro mě Lukáš, který pro mě udělá první poslední :)
Což mě tak napadá, že by stálo za zmínku i to, že jeho mamka je první, které jsem se líbila a se kterou bych mohla normálně vycházet, protože je opravdu milá. Už jen zbývá aby moje rodina přijala Lukáše stejně nadšeně, jako přijala jeho mamka mě.....jen mě ještě čeká spousta seznámení se členy jeho famílie, což znamená, že se určitě najde někdo, kdo bude zbrojit proti mně :)
Ale to ještě počká, teď je čas zmínit se ještě o našem "prckovi" :)
S Lukášem jsme si pořídili štěňátko Německého ovčáka (1.února mu budou tři měsíce). Původně se jmenoval Attila, ale jelikož blbost českého národa nezná mezí, přejmenovali jsme ho na Blacka, protože snad všichni si mysleli, že se jménem Attila máme fenku- říkám, že blbost našeho národa je bezmezně ponižující......

Veselé Vánoce

23. prosince 2012 v 11:47 | Nikoll |  by Nikoll
Tak teda kdyź už ty Vánoce slavíme, tak vám všem přeju, ať je prožijete v klidu a s těmi koho máte rádi.... :)

Nerozhodná

16. prosince 2012 v 15:02 | Nikoll |  by Nikoll
Nakonec byly moje obavy zbytečný. Bylo to jako vždycky a ve mě se jen usazuje ten pocit lásky, který se v sobě snažím zahubit.
Nechci si zase sama ublížit tím, že podlehne Danovu kouzlu...jenže na druhou stranu je mi s ním opravdu dobře. Baví mě jen vedle něj sedět a pozorovat ho, jak malá holka. Měla jsem hroznou radost, když ho to přivedlo do rozpaků.....byl tak roztomilý jak mě furt naváděl, ať koukám na televizi a ne na něj. Nakonec to vzdal a ....
Dokonce se mi zdálo, že byl sklamaný když jsem se večer sebrala s tím, že jez domu.....vlastně nevím koho z nás to mrzelo víc. Najednou jsem tam s ním chtěla zůstat na pořád.
Zůstat v tom bytě, kde nemůžeme jeden před druhým utéct a přitom toužíme jen být si blíž. Přesouvat se jen z pohovky do postele a zase zpátky, sedět u sebe a tupě se usmívat na televizi z toho veškerého přívalu štěstí.
Jenže jsem odjela.....asi ve mně stále převládá ta část, která k životu chlapa nepotřebuje, ale jak dopadnu, až bude tahle část mojí osobnosti rozdrcena city k Danovi?

Ten už mě nechce....

14. prosince 2012 v 17:15 | Nikoll |  by Nikoll
Tak a zítra zase do Prahy.....jen si nejsem tak úplně jistá, jestli se na mě Dan těší. Připadám si jako obyčejná vtěrka a já tenhle pocit opravdu nesnáším.
Zároveň se ale nemůžu zbavit dojmu, že se ho já sama nemůžu dočkat. Žaludek mám zase v příjemný "křeči" a nemůžu se dočkat, až uvidím ten jeho úsměv. Což mě přivádí na myšlenku, kterou si odmítám připustit, ale asi ho mám vážně ráda a zítra by bylo konečně nejlepší se vším vyrukovat.
No jsem na sebe zvědavá......každopádně SMSka, která mi teď přišla jasně dokazuje, že jsem mu úplně volná. Zítřek nevypadá na ty jeho sladký řečičky a náznak mojí odvahy byl díky tomu pohřben na dobro.
Chtěla jsem mu přivést knihu, kterou jsem minule zapoměla a on měl takovou radost, že na něj myslím......a teď? Nic.
Najednou si ani nejsem jistá jestli za ním chci jet....natož mu dávat pozvánku a lístek na maturák.
Uvidím jak se zítra rozhodnu...

Petr jako Dan?

11. prosince 2012 v 16:39 | Nikoll |  by Nikoll
Nemám co dodat....po víkendu s Danem jsem se sešla s Petrem, dali jsme si pár drinků a nakonec skončili u mě v posteli....Tak dlouho jsem se s ním chtěla vyspat, tak proč najednou ty výčitky? Možná proto, že si připadám jako obyčejná náplast za jeho mrtvou Moničku, anebo proto, že když jsme byli v nejlepším viděla jsem místo něj Dana. Dokonce i jeho hlas zněl jako Danův. Ani v nejmenším mi nebylo divné, že se dívám do těch krásných hnědých očí, díky nimž jsem šla vždy do kolen, místo do Danových zelených.
Nakonec jsem dospěla k názoru, že jsem tohle nikdy neměla dopustit.
Neměla jsem se vyspat s Petrem, protože jak se ukázalo mám ho stále ráda - jeho oči, to jak vypráví vtipy, to jak se navzájem známe natolik, že nepotřebujeme ke komunikaci slova.
Jenže jak se ukázalo nemám ho asi ráda na tolik, abych s ním spala, protože mi záleží na Danovi a připadala jsem si jak obyčejná přeběhlice. Laciná děvka, co se topí ve svých citech.
Děvka, kterou ničí její citové rozpolčení.
Jenže....co ten věkovej rozdíl co je mezi mnou a Danem? Možná bych v sobě měla potlačit tu touhu po starších chlapech a jednou se držet kluků ve svý věkový kategorii.
Ale když se mi to nepovedla do teď, jaká je asi šance, že se začnu zahazovat s kluky pod 25? Nijaká....
Asi budu muset zůstat u Dana.....ale je to správné?

Kam dál